Praktický význam státního občanství
Nabývání státního občanství v souvislosti s narozením
Udělení státního občanství
Doklady prokazující státním občanství
Pozbývání státního občanství

Státní občanství

Státní občanství České republiky je - z hlediska práva – nejvyšší dosažitelný stupeň integrace cizince do české společnosti. Text ”Státní občanství” pojednává o tom, jaké praktické výhody plynou ze získání státního občanství pro cizince, kdy získávají děti státní občanství narozením, jak může cizinec získat státní občanství udělením, jak se státní občanství ztrácí a o mnoha dalších souvisejících otázkách.

Praktický význam státního občanství

Ve srovnání s povolením k trvalého pobytu, se kterým je spojena většina veřejných práv v českém právním řádu, má občanství tyto následující výhody:

1. aktivní a pasivní volební právo
2. občan nemůže být odsouzen ani ke správnímu vyhoštění ani mu nemůže být uložen trest vyhoštění
3. nelze odepřít vstup na území ČR
4. ČR poskytuje diplomatickou ochranu (v současnosti poskytují jistou pomoc i ostatní státy EU)

Další praktické důsledky: svobodnější cestování do ciziny, cizinec podléhá stále vízovým předpisům státu, jehož má občanství, tedy např. Arménie, Vietnamu, Ukrajiny. S nabytím občanství pak na tuto osobu musí i ostatní státy hledět jako na českého občana.

Získáním občanského průkazu odpadá pro cizince nutnost ukazovat při prokazování totožnosti pas, který je pro mnoho lidí dosud stále nezvyklým osobním dokladem a může vzbuzovat negativní nápadnost.

Nabývání státního občanství v souvislosti s narozením

V České republice platí pro nabývání občanství dětí zásada ”ius sanguinis” (”právo krve”), tedy určování občanství dětí podle občanství rodičů.

Jsou-li oba rodiče nebo alespoň jeden z nich občanem ČR, nabývá jejich dítě občanství narozením. Na tom nic nemění skutečnost, že dítě získá narozením i státní občanství jiného státu popřípadě jiných států. V takovém případě má potom toto dítě více státních občanství od narození.

V případě, že matka dítěte je cizinka a otec dítěte, který není jejím manželem je občan, nabývá jejich dítě občanství určením otcovství. Občanství toto dítě nabývá dnem, kdy je určení otcovství platné, tedy buď souhlasným prohlášením rodičů před matričním úřadem nebo právní mocí rozsudku o určení otcovství (zákon není srozumitelný pro případ, kdy matka-cizinka je manželkou cizince, který ale není biologickým otcem dítěte, takže dítě se nenarodí mimo manželství, ale otcovství jeho otce-občana je teprve určováno).

Jsou-li oba rodiče dítěte osoby bez státní příslušnosti a má-li jeden z nich trvalý pobyt v ČR a dítě se narodí na našem území, pak získává toto dítě občanství také narozením.

Jsou-li rodiče dítěte neznámí a dítě je nalezeno na našem území, pak nabývá toto dítě občanství nalezením, pokud se neprokáže, že narozením nabylo toto dítě občanství jiného státu.

Jsou-li rodiče cizinci nebo jsou-li neznámí, může nabýt jejich dítě občanství, pokud je osvojeno (adoptováno) občanem ČR. Děje se tak dnem, kdy rozhodnutí soudu o osvojení nabývá právní moci.

Úřadem, který státní občanství dítěte zapisuje, je matriční úřad příslušný podle místa, kde se dítě narodilo. Matričními úřady jsou obecní úřady, případně pověřené obecní úřady, v Praze úřady městských částí.

Udělení státního občanství

Ministerstvo vnitra může udělit státní občanství cizinci, který splňuje současně následujících 5 podmínek zákona:

Nejméně pětiletý trvalý pobyt v ČR, přičemž cizinec se musí po tuto dobu převážně zdržovat na území ČR. Ministerstvo může prominout, že trvalý pobyt žadatele o občanství netrval celých 5 let nebo že žadatel se zde převážně nezdržoval (ovšem jen za podmínky, že trvalý pobyt ke dni žádosti žadatel povolen má), a to z celé řady důvodů,

• které zakládají určitou vazbu žadatele k České republice nebo k bývalému Československu (viz §11, odst.(1) zákona) anebo naopak
• nemá-li žadatel žádné občanství nebo
• je-li v ČR azylantem.

Prokázání, že žadatel pozbyl své dosavadní občanství nebo že ho získáním občanství ČR s jistotou pozbude. Většinou je tedy nutné předložit úřední dokument domovského státu žadatele potvrzující, že žadatel již není jeho občanem, případně že stát ho nikdy za svého občana nepovažoval nebo že právní předpisy tohoto státu spojují nabytí cizího občanství automaticky se ztrátou dosavadního občanství (což ovšem může Ministerstvo vědět). Toto potvrzení pochopitelně nemusí předkládat osoby bez občanství a azylanti.

Tuto podmínku může Ministerstvo prominout, pokud se žadatel na území ČR zdržoval oprávněně nejméně 5 let (tedy i pokud jeho trvalý pobyt netrvá pět let, ale kratší dobu; lze sem započíst i pobyt na víza) a pokud

• domovský stát žadatele podle svého práva nemůže propustit ze svazku státního občanství (tedy zbavit jej svého občanství)
• pokud mu domovský stát odmítá vydat tento doklad
• pokud by žádost o pozbytí státního občanství byla pro žadatele či jeho rodinu nebezpečná
• propuštění žadatele ze státního svazku je spojeno s nepřiměřenými správními poplatky či s jinými v demokratickém státě nepřijatelnými podmínkami
• udělení státního občanství ČR žadateli by bylo pro Českou republiku významným přínosem zejména z hlediska vědeckého, společenského, kulturního či sportovního
• žadatel v minulosti pozbyl občanství československé nebo české ( což ovšem neplatí pro občany Slovenska)

Tuto podmínku může Ministerstvo také prominout také tehdy, splňuje-li žadatel všechny následující podmínky:

• má v ČR povolen trvalý pobyt po dobu nejméně 5 let,
• má skutečný vztah k České republice a
• zdržuje se na území ČR po dobu nejméně 20 let

 

Pětiletá beztrestnost, tedy fakt, že žadatel nebyl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin v posledních 5 letech. Tuto podmínku nelze prominout.

Znalost českého jazyka (prokazuje se pohovorem na úřadě, kde žadatel podává žádost o udělení státního občanství). Tuto podmínku může Ministerstvo prominout ”z důvodů zvláštního zřetele hodných”.

Plnění povinnosti dle cizineckého zákona a povinností v oblasti zdravotního a sociálního pojištění, daní, odvodů a poplatků. Tuto podmínku může Ministerstvo prominout ”z důvodů zvláštního zřetele hodných”.

 

 

O udělení státního občanství je nutné požádat. Žádost je adresována Ministerstvu vnitra, ale podává se na příslušném úřadě (adresuje se tedy Ministerstvu ”prostřednictvím” příslušného úřadu). Příslušným úřadem je nejčastěji pověřený obecní úřad dle místa trvalého pobytu žadatele, v Praze to jsou úřady městských částí; každý kraj ovšem v současnosti řeší tuto otázku svými vlastními předpisy. Je proto nutné se na úřadě informovat.

Žádost může podat každá osoba za sebe nebo

• manželé mohou podat jednu společnou žádost
• jeden rodič nebo oba rodiče mohou do žádosti zahrnout dítě mladší 15-ti let
• za dítě mladší 15-ti let (které žádá samostatně) musí podat žádost jeho zákonný zástupce (tedy rodič, osvojitel nebo poručník)

V žádosti se uvede skutečnost, že žadatel žádá o státní občanství a případně též, že žádá o prominutí některé nebo některých z výše uvedených podmínek.

Žádost musí mít následující přílohy:

1. rodný list a případně dále i oddací list, doklad o rozvodu a úmrtní list zemřelého manžela (tzv. matriční doklady)
2. doklad domovského státu žadatele, že žadatel pozbyl státního občanství nebo že nabytím občanství s jistotou pozbude (viz druhá podmínka zákona)
3. výpis z rejstříku trestů ne starší než 6 měsíců (vydává se na počkání v Soudní ulici č. 1, v Praze 4 u stanice metra Pražského povstání, žádost lze dále podat na každém obecním úřadě a okresním státním zastupitelství – pak to trvá 2-3 týdny. Poplatek je v obou případech 50 Kč.- kolek) - neplatí pro děti
4. životopis (jeho cílem je ozřejmit Ministerstvu žadatelovu vazbu k ČR v minulosti a jeho úmysl zde žít v budoucnosti, žadatelé někdy přikládají např. vyjádření zaměstnavatele ohledně jejich osoby atd. ) – neplatí pro děti
5. souhlas druhého rodiče dítěte mladšího 15-ti let ( než toho, který žádost za dítě podává) s tím, aby jeho dítě změnilo státní občanství.

Správní poplatek za udělení občanství je 10 000 Kč. Tato částka se nezvyšuje, pokud je na jedné žádosti uvedeno více osob (např. manželé a jejich děti). Ministerstvo může poplatek ve státním zájmu snížit na 1 000 Kč.

Žadatelé budou zpravidla nuceni předkládat veřejné listiny (např. rodné listy) vystavené orgány cizích států. Aby tyto listiny mohly být předloženy k úřednímu jednání v ČR a měly charakter a důkazní moc veřejných listin, musí být náležitě ověřeny. Situace se zde liší od státu ke státu podle toho, zda má Česká republika uzavřenou s tímto státem mezinárodní smlouvu o uznávání dokladů.

Pokud žádná smlouva neexistuje, je nutno cizí doklad, po případném ověření ze strany vyšších orgánů tohoto státu, předložit k ověření příslušnému českému zastupitelskému úřadu, který sídlí v tomto cizím státě nebo zastupitelským úřadem, do jehož pravomoci spadá dotyčný stát.

Pokud existuje mezi ČR a dotyčným cizím státem konzulární úmluva, pak mohou toto ověření provést konzulové (tedy nemusí se přímo na zastupitelský úřad).

Pokud existuje smlouva o právní pomoci ve věcech občanských, pak stačí, aby listina byla ověřena podle předpisů dotyčného cizího státu, tedy například jejich notářem, a taková listina má potom i v ČR bez dalšího důkazní moc veřejné listiny.

Upozornění:

Ve vztahu k Vietnamu tedy například existuje Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, publikována pod číslem 98/1984 Sb., která v článku 13 stanoví, že vietnamské veřejné listiny mají i v ČR povahu veřejných listin (a naopak samozřejmě). Pro Arménii platí stejná situace díky Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a SSSR o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních č. 95/1983 Sb. Listiny ovšem musí být přeloženy, viz dále.

Cizozemské doklady, pokud jsou vystaveny v cizím jazyce, musí být úředně přeloženy do češtiny, což dělá tlumočník, který byl k tomu ustanoven podle zákona o znalcích a tlumočnících č. 36/1967 Sb. Seznamy tlumočníků vedou podle vyhlášky z zákonu č. 37/1967 Sb. krajské soudy. Cena za úřední překlad se pohybuje dle § 17 této vyhlášky mezi 100 až 350 Kč na stránku.

Správní řízení o žádosti o udělení občanství

Po podání žádosti je žadatel příslušným úřadem, u nějž žádost podal, vyzván, aby se dostavil k pohovoru, při němž bude zjišťována jeho znalost češtiny. Jedná se o přibližně 30 minutový rozhovor, při němž se vychází z článku v denním tisku, který je uchazeči předložen a zjišťuje se jeho schopnost porozumět textu a reagovat na doplňující otázky. Úřad dále vyplní se žadatelem dotazník, poučí ho o jeho právech (např. požádat z důvodu nemajetnosti o snížení správního poplatku), vyžádá si stanovisko obecního úřadu obce trvalého bydliště žadatele a odešle žádost do 30-ti dnů od jejího podání na Ministerstvo vnitra.

Ministerstvo si během svého rozhodování může pozvat žadatele uchazeče k pohovoru.

Na udělení státního občanství není právní nárok, tedy ani v tom případě, že žadatel splňuje všechny výše uvedené podmínky a nežádá o žádné prominutí. Ministerstvo ale musí podle správního řádu své rozhodnutí odůvodnit.

Pokud Ministerstvo občanství udělí, vyhotoví Listinu o udělení státního občanství ČR a zašle ji příslušnému úřadu. Žadatel starší 15-ti let nabývá občanství složením státoobčanského slibu před tajemníkem obecního úřadu obce s rozšířenou působností, v Praze před tajemníkem úřadu městské části. Děti mladší 15-ti let nabývají občanství společně s rodiči nebo dnem převzetí Listiny o udělení státního občanství ČR. Osoby, kterým Ministerstvo vnitra složení tohoto slibu prominulo pak nabývají občanství dnem právní moci rozhodnutí o prominutí složení státoobčanského slibu.

Pokud Ministerstvo žádost o udělení občanství zamítne, lze proti tomuto rozhodnutí do 15-ti dnů od jeho doručení podat rozklad (obdoba odvolání) k ministru vnitra. V rozkladu je dobré uvést důvody, proč se zamítavé rozhodnutí napadá a v čem je nesprávné; není to ovšem nutné. (K sepsání rozkladu je si lepší najmout právníka.)

Pokud je rozklad rovněž zamítnut, lze podat proti tomuto rozhodnutí správní žalobu do 2 měsíců od doručení rozhodnutí. Žaloba se podává u Městského soudu v Praze a správní poplatek činí 2 000 Kč. Žalobce nemusí být zastoupen advokátem.

Doklady prokazující státním občanství:

Občanský průkaz: (zákon číslo 328/1999 Sb. o občanských průkazech). K vydání občanského průkazu je příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle místa trvalého pobytu občana, v Praze: na úřad městské části Prahy 1 až 22, v Brně, Ostravě a Plzni: na magistrát.

K vyplněné žádosti o vystavení občanského průkazu je nutno předložit:

1. rodný list nebo rodný a křestní list
2. doklad o rodném čísle, jestliže není rodné číslo uvedeno na jiném předkládaném dokladu
3. doklad o státním občanství
4. doklad o rodinném stavu, jde-li o občana, který žije nebo žil v manželství.

Cestovní pas (zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech) stejné úřady příslušné k vydání, obdobné doklady, které nutno předložit:

Osvědčení o státním občanství: vydává příslušný úřad (krajský úřad, v Praze úřad městské části, v Brně, Ostravě a Plzni magistrát) na žádost občana

Potvrzení o státním občanství vydává příslušný úřad, je-li občanství určité osoby sporné.

Poplatek za vydání osvědčení nebo potvrzení je 100 Kč. Lhůta na vyřízení je 60 dnů. Proti rozhodnutí se je možné odvolat k Ministerstvu vnitra.

Pozbývání státního občanství

Prohlášením občana o tom, že se vzdává českého občanství. Toto prohlášení může učinit jen osoba, která:

1. se zdržuje v cizině
2. má současně občanství jiného státu.

Prohlášení se činí před zastupitelským úřadem České republiky v zahraničí. Jeho smyslem je, aby ten, kdo např. narozením získal dvě státní občanství, mohl odložit občanství státu, které nechce, a nebyl tak povinen např. k vojenské službě. Českého občanství se nelze zříci, aniž by osoba měla občanství jiné.

Nabytím státního občanství jiného státu na základě výslovného projevu vůle (žádost, prohlášení či souhlas) a dobrovolně. Občanství ČR se neztrácí v situaci, kdy právní řád jiného státu udělí občanství automaticky dítěti narozenému na jeho území. Od roku 2003 uznává i Ministerstvo vnitra, že občanství neztrácí osoba, která v době trvání manželství nebude (i na vlastní žádost) státní občanství státu, jehož občanem je manžel. Situace ohledně pozbývání českého občanství nabýváním cizích občanství před poslední změnou zákona o státním občanství (v roce 2003) zůstává stále nevyjasněná.

V ostatních případech nabytí cizího občanství na žádost dojde za výše uvedených podmínek ke ztrátě českého občanství automaticky. České úřady se to ovšem často nedozví, protože cizí státy si neohlašují, komu udělily občanství. Mnoho lidí má tedy i nadále český pas, trvalý pobyt a všechny dávky a požitky s tím spojené, ačkoli české občanství de iure ztratili.

 

Zákony:

zákon č. 40/1993 Sb. o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, v plat.znění

zákon č. 133/2000 Sb. o evidenci občanů a rodných číslech, v platném znění

zákon č. 328/1999 Sb. o občanských průkazech, v platném znění